Sova pálená patří v současné době mezi naše nejohroženější sovy.   Mezi hlavní příčiny  ohrožení patří používání chemických přípravků v zemědělství, nedostatek vhodných hnízdišť, predace kunou skalní, úhyny v různých pastech a na silnicích.

Hlavními  činnostmi  ochrany, je mapování výskytu a zajištění ochrany stávajících hnízdišť,  příprava hnízdišť nových především instalací hnízdních budek a zabezpečování pastí. 

V roce 1996 byl v oblasti okresů Pelhřimov, Havlíčkův Brod  a Kutná Hora zahájen projekt Budou žít ? na ochranu sovy pálené. Během následujících let bylo ve sledované oblasti rozmístěno 280 hnízdních budek, které pravidelně kontrolujeme.

V průměru jsou zjištěny dva hnízdící páry. Naděje na přežití této sovy ve sledované oblasti je malá, ale stále je.  Za dobu trvání projektu se samozřejmě počet budek snižuje (přestavby budov a nebo jejich zřícení).

V roce 2023 se nám nepodařilo prokázat  hnízdění sovy pálené.  Budky zůstávají prázdné.  

Sýc rousný patří mezi menší druhy sov. Na Vysočinu se rozšířil v posledních 20 letech z pohraničních hor a to už naznačuje, že je to lesní sova vyšších nadmořských výšek. Ke hnízdění využívá staré dutiny po datlu černém. Tam, kde nejsou lze pomoci vyvěšením hnízdních budek.

Budky pro sýce máme vyvěšené na několika lokalitách na okresech Pelhřimov, Jihlava a Havlíčkův Brod v počtu 50 kusů. Na jejich vyvěšování spolupracujeme s lesními správami LČR Pelhřimov a Ledeč nad Sázavou a Městskou správou lesů Pelhřimov. v roce 2020 zahnízdil v jedné z našich budek, bohužel však neúspěšně.

  Projekt je zaměřen na druhy, které lze  na lokalitě předpokládat, nebo jejich výskyt byl již potvrzen. Jedná se především o drobné druhy pěvců - sýkoru koňadru,  sýkoru modřinku, brhlíka lesního, šoupálka dlouhoprstého, případně další druhy sýkor a lejsků. Mezi další cílové druhy patří naše nejběžnější sova puštík obecný  a vzácnější sýc rousný  Mezi savce, kteří využívají dutiny patří i stromové druhy netopýrů. Jedná se například o netopýra rezavého.       

 V PR Křemešník bylo v roce 1999 rozmístěno 32 hnízdních budek druhu „sýkorník“ pro drobné pěvce, 4 budky druhu „šoupálkovník“ pro šoupálky.  Pro stromové druhy netopýrů 15 malých budek a 2 velké. Pro sýce rousného bylo vyvěšeno 6 budek a pro puštíka obecného 3 budky. V  roce 2000 bylo vyvěšeno dalších 9 budek druhu „sýkorník“ a v roce 2001 další 4 budky.   Celkem je tedy vyvěšeno 75 budek.

 Do roku 2006 zajišťovali kontrolu a údržbu budek členové Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země.  Tato organizace však ukončila většinu projektů v kraji Vysočina a přesunula se do oblasti Šumavy.  Od roku 2007 převzalo tento projekt občanské sdružení Zelené srdce, které v realizaci pokračuje i v dalších letech.

 Projekt je realizován se ve spolupráci se Městskou správou lesů Pelhřimov

Nejběžnější budky jsou pro drobné pěvce. Především tzv. sýkorník – tedy budka pro různé druhy sýkor, brhlíka lesního a třeba i vrabce. Další je tzv. šoupálkovník – tedy budka pro šoupálky. Tato budka je zvláštní tím, že má dva vletové otvory tak, aby představovala kousek odloupnuté kůry za kterou šoupálci hnízdí. Třetí budkou je tzv. rehkovník. To je polubudka (má otevřenou polovinu přední stěny) a je určena pro rehky.

             Kromě budek v PR Křemešník pečujeme o dalších cca 500 těchto budek na okresech Pelhřimov a Havlíčkův Brod. Tuto činnost zajišťujeme také v některých lokalitách pro lesní správy LČR Pelhřimov a Ledeč nad Sázavou. 

V roce 2014 jsme vyvěsili dalších třicet budek pro pěvce v parcích v Humpolci. V roce 2021 máme v Humpolci už 100 budek. Budky jsou zhotoveny v rámci akce Budkování.  Další budky máme třeba u kaple sv. Anny u Pelhřimova.

Poštolka obecná je jedním z našich nejmenších a také nejběžnějších dravců. V posledních letech se stěhuje hlavně do měst, kde má dostatek míst ke hnízdění na kostelních věžích a výškových budovách (někdy také v truhlíku na kytky na balkóně panelového domu).

Ve volné krajině využívá ke hnízdění stará stračí a vraní hnízda a nebo ji lze pomoci vyvěšováním budek.

Na okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov máme rozmístěno 10 hnízdních budek pro tohoto dravce.

 Skorec vodní a konipas bílý a horský jsou druhy, které rádi obsazují budky umístěné pod mostky a lávky kolem vodních toků. Jedná se tzv. polobudky, které nemají pouze vletový otvor, ale je otevřena větší část přední stěny.

Třináct těchto budek máme rozmístěno na okresech Pelhřimov a Havlíčkův Brod.

  Prosklené autobusové zastávky v Humpolci už nebudou nebezpečné pro ptáky a čížek lesní na fotografii by měl být jejich poslední obětí. Nově jsou polepené barevnými samolepkami, které opeřence upozorní na sklo, které je pro ně jinak takřka neviditelné. Většina prosklených autobusových zastávek ve městech i obcích v Kraji Vysočina představuje totiž smrtelné nebezpečí pro volně žijící ptáky. Dá se říct, že čím je prosklená zastávka více naleštěná, tím je pro ptáky nebezpečnější. Naleštěné sklo ptáci nevidí a při letu pro ně představuje smrtelnou překážku. Velice málo na tom změní osamoceně nalepené siluety dravých ptáků. Většina lidí se domnívá, že nalepením jedné siluety na stěnu zastávky je problém vyřešen, ale tak tomu není. Je to pro ně pouze bod, kterému se vyhnou, a k nárazu dojde kousek vedle. To, že se kolem prosklené plochy nepovalují tělíčka mrtvých ptáků neznamená, že na nich nehynou. Poranění práci jsou schopní se od zastávky vzdálit a uhynout v úkrytu. Především však domácí kočky, kuny a další predátoři přišli na to, že kolem těchto ploch se často najde bezpracná kořist a místa kontrolují. Řešení je několik v podobě nejrůznějších samolepek, kterými se sklo hustě polepí. Dnes už existují i UV samolepky, které jsou pro lidské oko takřka neviditelné, ale ptáci je vidí velice dobře. To jedalší možnost řešení, které bylo na několika zastávkách použito i v Humpolci. Jedná se o investici několika stokorun na jednu zastávku, která může zachránit mnoho ptačích životů. Humpolec a Pelhřimov jsou ale bohužel jedním z mála měst v kraji, kde se to zatím podařilo.

Ptáte se, proč chránit takové „příšerky“ jako jsou netopýři? Pak vězte, že netopýři patří například k významným regulátorům hmyzu, jenž je jejich hlavní potravou. Za jedinou noc dokáže jeden netopýr spotřebovat množství hmyzu tvořící až 1/4 jeho váhy, což může představovat i 1000 komárů. Netopýři mají v přírodě svou nezastupitelnou roli, a proto si zaslouží naši pomoc a ochranu. Jednou za základních podmínek pro jejich další přežití je zachování jejich letních, zimních i přechodných úkrytů. Pro netopýry na okrese Pelhřimov a Havlíčkův Brod vyvěšujeme  budky.

 Kraj Vysočina nás požádal o přestěhování mraveniště mravenců rodu Formica z důvodu stavebních prací na silnici Pelhřimov - Jihlava v úseku mostu u Kladinského potoka. Jednalo se o velké kupovité mraveniště umístěné na louce pod náspem silnice.   Stěhování se uskutečnilo na základě výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněného druhu.        

Stěhování bylo zahájeno 26. dubna 2011. Mraveniště bylo za pomoci ručního nářadí šetrně nakládáno do očíslovaných plastových barelů a převáženo na připravené nové místo.  Zde bylo podle očíslovaných barelů šetrně vysypáno a vytvořeny dvě nové kupy. Vzhledem k velikosti mraveniště a  umístění mraveniště v pařezu, nebylo možné stěhování uskutečnit v jednom dni, ale mraveniště bylo postupně dostěhováváno až do 8. května 2011.  Celkem bylo převezeno cca 1 200 litrů hmoty mraveniště.

Mravenci na novém místě zůstali a vytvořili nové mraveniště. Zda bude stěhování úspěšné ukáže až následující jaro. Mraveniště prosperují i v roce 2012 a vypadá to, že to dobře dopadne. Další dvě mraveniště jsme stěhovali v roce 2013 v Humpolci a tři mraveniště v roce 2018 na Stvořidlech.

Hmyz je nejrychleji mizející skupinou našich živočichů. Alespoń něco malinko lze pomoci instalací nejrůznějších hmyzích hotelů.

  Obojživelníci nepatří k příliš oblíbeným tvorům obývajícím naší přírodu.  Už v pohádkách je  princ za trest zakletý do podoby  žáby a musí dlouho čekat na lásku dívky, která ho vysvobodí. Ropucha a mlok se staly  jedním ze symbolů čarodějnic a ježibab a proto byly obojživelníci pronásledováni jako ďáblova stvoření.  Přesto však bylo ještě relativně do nedávné doby z každého rybníka a z každé tůně slyšet za jarních nocí různorodý koncert žab. Dnes však obojživelníci patří k nejohroženějším skupinám volně žijících živočichů.  Na území ČR se vyskytuje dvacet druhů a kromě jediného patří mezi zvláště chráněné živočichy. S některými druhy, mezi které patří především ropucha obecná, skokan zelený a skokan hnědý se můžeme setkat stále ještě poměrně běžně. K oblíbeným, ale méně běžným patří rosnička zelená. Většina ostatních druhů, mezi které patří  blatnice, kuňky,  čolci  a mlok naší pozornosti spíše uniká.

Mezi hlavní příčiny ohrožení patří změny životního prostředí, zejména zhoršování kvality vody a vysoušení mokřadů. Zničení mnoha drobných vodních ploch a intenzivní využívání většiny rybníků k chovu ryb zapříčinilo nedostatek vhodných míst pro rozmnožování.  Velkou daň si vybírají úrazy na tahových cestách na místa rozmnožování,  při sečení trávy a někdy také přímé pronásledování člověkem.

 Obojživelníci jsou věrní místu rozmnožování po léta a v případě, že jim jejich cestu překříží komunikace, dochází k úhynu desítek až stovek jedinců pod koly projíždějících automobilů.

Ztrátám  na silnici lze zabránit vhodnými opatřeními, mezi které patří budování dočasných zábran s padacími pastmi a přenášení  obojživelníků přes rizikový úsek komunikace , nebo navádění obojživelníků  pomocí zábran na vhodné podchody. V zahraničí se osvědčilo umisťování dopravní značky se symbolem žáby a omezení rychlosti, které umožní řidičům vyhnout se putujícím živočichům. U nás však často bezohlední řidiči najíždějí do putujících živočichů schválně a netýká se to jenom obojživelníků.

V roce 2000 byl zjištěn úhyn desítek obojživelníků pod koly automobilů na silnici třetí třídy v lokalitě Smrdov u Humpolce.  Od tohoto roku je zde každé jaro umístěna dočasná zábrana a přes rizikový úsek přenášeno několik stovek obojživelníků, především ropuch obecných a čolků obecných.  Díky tomuto opatření se podařilo alespoň v tomto místě snížit úhyn obojživelníků na minimum.  

V roce 2011 probíhal přenos od 29.3 do 5.4. a celkem bylo přeneseno 482 ropuch obecných, 49 čolků obecných a horských a 2 čolci velcí. V roce 2012 probíhal přenos vzhledem k častým výkyvům teploty tři týdny, ale bylo přeneseno pouze 211 ropuch, 1 čolek horský a 1 čolek velký. Mohou za to pravděpodobně silné mrazy. A jak to dopadlo v roce 2014? Bylo přeneseno skoro 400 ropuch obecných a 16 čolků obecných. Od roku 2015 už stěhování neprovádíme.

Luční chráněná území potřebují pravidelně pokosit a odstranit pokosenou hmotu z důvodu zachování podmínek pro život lučních a mokřadních rostlin. V roce 2011 a 2012 pomáhalo Zelené srdce s údržbou PP Sochorov na okrese Havlíčkův Brod.

Chráněná území je nutné označit, aby nedocházelo k jejich poškozování. Na lomových bodech se značí pomocí dvou červených pruhů na stromech (nebo na sloupkách tak, jako na fotografii) a pomocí stojanů se státním znakem. Zelené srdce pro Kraj Vysočina značilo již několik chráněných území. V roce 2011 to byla druhá etapa značení PR Niva Doubravy u Ždírce nad Doubravou.  V roce 2014 a 2016 značení přírodních památek Pod Kazbalem a Borecká skalka. V roce 2020 s opravou a vybudováním informačních tabulí v několik územích na okrese Pelhřimov.

Lípa malolistá rostoucí v centru obce Mladé Bříště u Humpolce, se dočkala v pondělí 18. dubna omlazovací kůry. Zelenému srdci se podařilo uspět se žádostí v programu Stromy pro zítřek u Nadace Parnerství a získat pro strom ošetření zdarma, které provedli odborníci s mezinárodním certifikátem European Tree Wolker (Evropský arborista) Igor Kunštár a Zdeněk Tesař. Lípa tak byla v nejlepších rukou. Díky Nadaci Partnerství a Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu se takovéhoto ošetření dočká dalších 18 stromů po celé republice. Na Vysočině ještě dub v Havlíčkově Brodě. Jsem moc rád, že se nám podařilo uspět, protože lípa odborné ošetření moc potřebuje.

K získání ošetření určitě pomohl i čestný titul Strom hrdina, který lípa získala v celostátní anketě Strom roku 2010. Titul uděluje porota ankety Strom roku, kterou již po deváté pořádala Nadace Partnerství stromům, které ohrožuje, nebo ohrožovala lidská činnost. Lípa byla v 70. letech ohrožena stavbou vodovodu a kanalizace v těsné blízkosti, v 80 letech jí poškodil zásah blesku a před nedávnem dvakrát unikla záměru na pokácení. Ošetření pomůže zlepšit zdravotní stav stromu, který tak bude nadále jednou z dominant obce.

Naše národní stromy patří mezi dlouhověké, ale často potřebují pomoc odborným ošetřením a především zájmem lidí. V případě, že se jim obojího nedostává, je třeba jen padání suchých větví z jinak zdravého stromu důvodem pro jeho pokácení a krásných starých stromů tak na Vysočině rychle ubývá.

Děkujeme za podporu Nadaci Partnerství a Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu

 Jiřická lípa z Jiřic u Humpolce je třetím nejkrásnějším stromem letošního roku. V celostátní anketě Strom roku 2012, která byla slavnostně vyhodnocena u příležitosti Dne stromů v brněnském divadle Husa na provázku 20 října, obsadila krásné třetí místo. V hlasování ji podpořilo 2988 lidí. Chtěl bych poděkovat všem, kteří pro lípu hlasovali a zapojili se do shromažďování podpisů, protože tato lípa si to zaslouží.

Na druhém místě se umístil Buk příběhů ze Šumperka v Olomouckém kraji, který podpořilo 3120 hlasů a na prvním místě Lípa z Novodvorské aleje z Vavřince v Jihomoravském kraji s podporou 9879 hlasů. Celkem v anketě hlasovalo 28 073 lidí a veškerý zisk z hlasování bude použit na výsadbu stromů třeba i na Vysočině.

Jiřická lípa stojí u silnice uprostřed návsi v Jiřicích u Humpolce. Její dutý kmen dokazuje, že je již hodně stará. Jak se vypravuje v Jiřicích, nebyla lípa taková jako dnes. Její silné kořeny protkávaly zem na několik metrů kolem a byly rozloženy přes cestu. Trpěly mnoho, neboť přes ně jezdily povozy a chodili chodci. Byly již tak poškozeny, že lípa pomalu usychala. Když pak jednou v létě uhodil do její koruny blesk, byl život lípy ohrožen, neboť pod úderem blesku se rozlomil její nejsilnější kmen.

Při stavbě silnice pamatovali naštěstí i na lípu a vystavěli kolem ní taras a holé kořeny pokryli zemí. Od té doby došlo k omlazení lípy a v době květu se podobá kytici vzpomínek na minulost. Každý, kdo do Jiřic přijde, povšimne si dutého kmene. V dutině je lavička, kde v létě mohlo v chládku posedět až šest lidí a povyprávět o událostech. Dokud chodil ponocný, uchyloval se do dutiny, aby otvory v kmeni pozoroval dění ve spící vesnici.

Lípa nestojí na místě jen tak náhodou. Jednou si vyšla kněžna z Orlíka na návštěvu na tvrz do Speřic. Tam se zdržela a na zpáteční cestě ji zastihla tma. Tam, kde jsou nyní Jiřice, byly husté lesy. Kněžna ztratila cestu v noční tmě a musela v lese přenocovat. Když se do rána paní nevrátila, vydala se jí posádka hledat. Našli ji zdravou v místech, kde nyní stojí jiřická lípa. Na památku zázračného zachránění před dravou zvěří ji dala kněžna zasadit.

Lípa je však mnohem známější ve spojitosti s husitským kazatelem Janem Želivským. Bylo teplé nedělní odpoledne a pod lípou kázal kněz Jan o pravdě v životě křesťanů, jak ji kázal Mistr Jan Hus. Nejen Praha, ale i český venkov stále hlasitěji reptal proti nepravostem. Mezi kázáním a mší prý přiletěli na lípu dva holoubci a začali promlouvat lidskými hlasy. Jeden pravil: „Vrků, vrků, kněže Jene, jdi do Prahy hájit pravdu, Praha tě potřebuje!“ a druhý holoubek na to „Vrků, vrků, kněže Jene, nechoď do Prahy, je to nebezpečné!“ I odpověděl jim kněz: „Milí holoubkové, pro pravdu a právo chudých jsem ochoten i zemřít.“ Netušil, že se tak stane.

Kdysi před mnoha lety se v Jiřicích rozhodli, že starou lípu pokácejí. Pila se jen dotkla kmene a z rány prý začala vytékat čerstvá krev, a tak bylo od kácení naštěstí upuštěno.

V roce 2011 zvítězila Jiřická lípa v anketě O nejkrásnější strom Humpolce a okolí.